Kojení v pokročilém stádiu

Dlouhodobé kojení a pohled dnešní společnosti

0 let - Narozeni předčasně! No jo, tak prostě kojit nebudeš, dáš Sunar.
 Jéé, ty máš mléko? No tak to zkus, ale stejně oba neuživíš!

0 až půl roku - Super, ty kojíš dvojčata. Vydrž alespoň půl roku 
a pak jim dej na noc kaši, ať se vyspíš.

Půl roku až rok - No tak to jsi dobrá když to vydržíš do roka. A jak ti spí v noci? Dáváš kaši? 
Kdy už je odstavíš? Teď už to pro ně stejně nemá význam. Už jim byl rok, ne?

1 až 2 roky - Cože? Ty ještě kojíš? Však jim budou dva roky!!! Už spí ve svém pokoji? 
No tak dobře do dvou let, ale teď už snad přestaneš, ne?

2 až 3 roky - No jo, ty budeš kojit do maturity co? Závisláci, ani nikam nemůžeš jít.
 Takový velký děti kojit? Fuj! A to nejdou do školky? 
Nebo za nimi budeš běhat na kojení?
A to jako kojíš i přes den na veřejnosti? No to je už fakt moc. 
(Nechte tu mámu, takovej velkej kluk … dej si řízek!!! )

3 roky a více – …

Právě tyhle řeči mě vedly k tomu abych napsala tento příspěvek o dlouhodobém kojení. 
I když ze začátku to vypadalo na podporu a mnohdy i obdiv zhruba po roce kojení se karta 
obrací a automaticky se zařazuji do škatulky ….a teď si dosaďte co se vám hodí
 ( divná, přehání to, kojná, lesana, …) Tento postoj společnosti mě mrzí, 
ale na jejich obhajobu beru v úvahu výchovu a všeobecné povědomí. 
Z nějakého důvodu je dost hluboko zakořeněno, že dlouhodobě kojit, a teď tím myslím 
rok a více je něco zvláštního až divného.

Ano, i já patřím ke generaci, která od Ježíška dostala panenku s takovou tou lahvičkou 
ve které bylo cosi bílého připomínajíc mléko. Po otočení se mléko ztratilo jakože v ústech panenky. Později jsem se dozvěděla,že mě moje mamka kojila cca 2 měsíce 
a potom se automaticky přešlo na Sunar. 
Vyvolalo to ve mně dojem, že kojení je takový pozůstatek čehosi 
živočišného a v dnešní době už se to prostě nedělá. 
Protože jsme daleko za opicemi a děti už nemusíme kojit, 
však jim můžeme namíchat zázrak v prášku, který obsahuje spoustu vitamínů atd.

Když jsem už jako dospělá žena přemýšlela o kojení, řekla jsem si, 
že kojit prostě budu. Nikdy jsem nepřemýšlela jak dlouho.
 A ani to, že čekám dvojčata mě neodradilo od myšlenky kojení.

Začátek nebyl jednoduchý, mnohdy jsem byla na pokraji vyčerpání, 
ale ani ve snu mě nenapadlo přestat. Užila jsem si téměř 10 měsíců odsávání, 
nějaký ten zánět a prokojené dny ani noci bych nespočítala. Brzo tomu bude 3 roky
 co jsem poprvé nakojila své děti. 

Dodnes mi to přijde přirozené a krásné. Od svých dětí jsem se za ty tři roky 
nehnula déle než na pár hodin (kupodivu jsem stále při smyslech) zuby mám všechny, 
vlasy do pasu a 2 kg navíc než před těhotenstvím. I když musím přiznat, 
že já i děti máme někdy ponorku, stále je mezi námi dost silné pouto. Ty chvíle,
 které trávíme u kojení jsou jenom naše, nemusíme nic říkat jenom jsme úplně jednoduše spolu. 
Když pominu význam MM a jeho blahodárných a výživných hodnotách, je tu ještě jedna dost důležitá věc. Vzájemné propojení a společné chvíle jsou u dlouhodobého kojení daleko důležitější než samotné MM. Nevím kde je hranice a je mi to jedno, ani jeden z nás se zatím nehodláme vzdát těch společných chvil. Tři roky jsem zkrátka intenzivně byla se svými dětmi a to za to stojí.

Dodnes jsem neslyšela žádný pádný argument, že by to bylo něco špatného. 
Rozmazlování to z mého pohledu není, zuby máme jako perličky, nevíme co to jsou ATB a když přijde horečka, tak nesaháme hned po sirupu, ale raději prokojíme celou noc, dokud sama neodejde.
 V poslední době už máme i svá pravidla, která se snažíme dodržovat, aby se dalo fungovat v běžném životě jedné matky a dvou tříletáků. 
Ale jsou i nenadálé situace, jako je třeba nějaká bolístka, kterou jak říká můj syn „řeší cíca“ 
A to že to někomu přijde fuj, to už je jeho problém.

Nakonec, co je komu do toho. Ať už kojení dávám na obdiv nebo raději kojím doma 
a nemusí to nikdo vědět. Potom je tu ještě rodina. I já sama jsem se setkala s nepochopením 
v rodině a ač jsem se snažila všemožně obhajovat a pokusila jsem se o osvětu nebyla jsem pochopena. A to je věc, která zamrzí nejvíce.

Nenechme se odradit a dejme svým dětem co možná nejvíce společných prokojených chvil 
aniž by jsme si připadaly nějakým způsobem vyčleněné ze společnosti. Proboha proč by 
kojící matka měla být konfrontována s něčím takovým jako je nepochopení?

Obávám se, že jediný způsob jak tohle téma posunout dál je, že se o tom začne mluvit, psát,
 a zkrátka kojit déle než několik měsíců.

Tak ženy! Maminky! Pojďme do toho! Je to na nás… Kojme své děti, mluvme o tom, 
inspirujme se navzájem a sdílejte své příběhy :)

Kojení zdar!